Již za sebou máme 1 půlku letošního Dakaru. Od moře stoupáme výš, teploty klesají níž. Kšiltovky jsme čenžli za kulichy, ale nic nás neodradí. Zatím co jsme se první 3 etapy pohybovali poblíž vody, v pondělí byla i koupačka v rudém, sakra ledovém moři, ve středu se mi při 4 etapě na hodinkách ukázalo 2216 mnm. Ze začátku jsme si v noci libovali v nějakých 20 stupních, teď již vymýšlím, jakou rourou bych si protáhl výfuk vedle od centrály k sobě do stanu, jelikož ve 3 vrstvách oblečení se mi spí sakra blbě… Co by novinář, vstávám dříve, než sami závodníci, protože můžeme vyjet na trať max. 1 hodinku před jejich startem. Takže vstávačka i před 4 ranní…a pak čtení v road boocích a hledání GPS souřadnic. A ještě že mě doma napadlo si stáhnout offline mapy, mezi těma dunama není absolutně žádný signál.
Hned na úvod letošní Rallye Dakar to byl pro závodníky křest ohněm, tenhle závod, který se nově jede v Saudské Arábii, není zdaleka jednoduchý. První půle, skoro všech 6 etap bylo převážně kamenitých. Kameny jsou tu snad všech velikostí, některé jsou schované i v písečných úsecích a způsobují nespočet defektů. A jak to člověk nějak víc rozbije v prvních třech etapách, je pak dost těžké se snažit o nějaký dobrý výsledek… Třeba Martin Prokop ve 2 etapě přehazoval roztrhané gumy hned 3x, jedna mu dokonce hořela a Fernando Alonso rovnou urval kolo. Pár posádek se ze začátku trápilo také se sníženým výkonem motoru. A strašně se práší i motorky práší skoro jako auta. Hodně zajímavý byl právě pro motocyklisty konec 3 etapy.  Její výsledky se dodatečně měnily. Byla to zrovna jedna z etap, kdy dostávali závodníci roadbooky krátce před startem, bohužel v nich byla chybka. V GPS chyběl jeden kontrolní bod, hledali ho, ale nenašli….nebo tam tedy byl, ale na nějaké kamenité hoře, na kterou se nedalo dostat. Milan Engel říkal, že tam zkoušel skákat po velkých šutrech jak kamzík, ale nic… :) Organizátoři tedy závěrečnou část etapy zrušili a místo původních 404 km tak měli měřených jen 389. A ještě méně příjemná byla tato etapa pro motorkáře Jana Brabce a to né jen proto, že musel 4x zvedat po pádu motorku.... Z nepochopitelných důvodů po něm diváci podél trasy házeli šutry. To jsem snad ještě neslyšel. Samozdřejmně se to nahlásilo organizátorům, ale… :( Snad nejnáročnější a nejnepříjemnější byla pro jezdce 4 etapa. Hlavně z důvodu strašného množství šutrů. Komentář Martina Prokopa – to sem snad od někud navozili… Kvůli nim nabrali ztrátu Martin Macík, čtyřkolkář Zdeněk Tůma, motocyklista Milan Engel, který dojel posledních 60 kilometrů jen po ráfku a mnozí další nejen čeští závodníci. A když už vám defekt nezpůsobí ty, tak se vám 10 km před cílem 4 etapy na zadní osu namotá nějaký drát, píchne vám obě zadní kola a ještě k tomu rozseká zadní blatník a světlo, jako našemu čtyřkolkářoj Zdeňkoj Tůmoj. Sem tam nějaká penalizace za neprojetý kontrolní bod nebo zdržení při jeho hledání. V 5 etapě se drobet zdržel náš Martin Prokop s vozem Ford Raptor, který musel na trati měnit poloosu, od zadřené poloosy mu navíc začala hořet zadní část vozu, takže nejdřív museli hasit a pak to vše rozpálené vyndat a vyměnit. Také Martin Macík měl technické problémy, na svém Ivecu měnil ohnutou spojovací tyč na přední nápravě.
Co mi absolutně hlava nebere, jsou jezdci v kategorii malé moto. Jezdci jsou tu sami sobě servisem i mechanikem. O svou závodničku se starají sami, musí jim stačit jen bedna s nářadím, kterou jim vždy po etapě pořadatel přiveze do bivaku. Při závodě si tak musí dávat veliký pozor a zdaleka nemůžou tolik riskovat. "Snažím se hlavně nepadat. Ve třetí etapě jsem uhýbal autu a šel jsem přes řídítka. Musel jsem udělat servis řídítek a šel spát až o půlnoci. Ale teď to funguje ještě lépe než předtím," pochvaluje si Krejčí. I přez to bojují o bednu. Tedy až právě na Romana Krejčího, který měl v 6 etapě pád zhruba na 350. kilometru a vykloubil si rameno. Krejčí se po pěti etapách držel na 43. místě a bojoval o medailové umístění v dílčí kategorii jezdců soutěžících bez asistence. Jsou to borci. Dovedu si to jakž takž představit na závodech u nás, ale tady…. Klobouček dolů. Největší problémy v 6 etapě měl Tomáš Ouředníček s Davidem Křípalem, do kterého 3 km před cílem v plné rychlosti nešťastně napálil kamion Nizozemce Martina van den Brika a zničil mu celý předek. Auto se mu podařilo dotáhnout do cíle se ztrátou více jak 3 hodin. Prasklá vana na motoru, prasklé držáky motoru, rám dostal opravdu velkou ránu. Chlapy ale nic nevzdávají a rozhodli se pokračovat. Pomáhali mu k tomu i mechanici právě od van den Brika, který se mu přišel i omluvit.
Co je tu podle mě nedostačující, je účast diváků na etapách. Myslím si, že tu jsou o závodě hrozně málo informováni.  Možná jen mlaďáci, co jsou na internetu. Někteří vůbec netuší, co se děje. I přes to, že tu prý rychlá auta mají v oblibě a rádi se prý sami jedou do dun projet… Již i na zahájení to bylo v oblasti diváků slabé. Za to co se týče organizátorů, ti to měli zmáklé a připravené parádně! Ona byla donedávna Saúdská Arábie pro turisty těžko dostupná, hranice otevřeli teprve loni v září. Možná i proto nejsou místní na větší přítomnost cizinců zvyklí. Proto si i my sami dáváme radši pozor, kam jdem a co tam děláme… Neradi bychom, aby nás obklíčila kontrola - tři hlídkové vozy a chlapáci v maskáčích se zbraněmi u boku, jako se to stalo českému moderátorovi Vlastovi Korcovi, když tu s kolegou Michalem Dvořáčkem chtěli udělat pár záběrů od Rudého moře. Ale dopadlo to dobře… :) Jinak ale nemůžeme říct ani slovo, lidé jsou tu v pohodě.

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ PO 1 PŮLCE DAKARU 2020

AUTOMOBILY: 1. Sainz 23:33:05, 2. Attíja -7:48, 3. Peterhansel -16:20, ...15. Prokop -2:49:56, 20. Zapletal -4:20:45, 41. Ouředníček -9:31:47, 51. Vaculík -16:39:03.
MOTOCYKLY: 1. R. Brabec 23:43:47, 2. P. Quintanilla -20:56, 3. Price -25:39, ...15. Michek -2:26:28, 27. Engel -3:58:47, 37. J. Brabec -5:51:31, 44. Vlček -7:44:22, 90. Veselý -15:09:03.
KAMIONY: 1. Karginov 25:06:20, 2. Šibalov -19:07, 3. Vjazovič -37:03, 4. Loprais -1:49:04, 5. Macík -1:59:33, ...10. Šoltys -3:49:50.
BUGGY: 1. López, Latrach 28:52:26, ...28. Macháček -11:07:46.
ČTYŘKOLKY: 1. Casale 30:11:37, 12. Zdeněk Tůma – 2:38:54.

 

1. den  05/01/2020 
Jeddah > Al Wajh,  SS: 319 km,  752 km včetně přejezdů

Úvodní fáze závodu Dakar 2020,
    po oklepání se po problémech a nehodě Martina Kolomého jsem brzo večer zalehl, a to z důvodu, abych vytěsnil nepříjemné zážitky.... 
Přesto jsem měl problém usnout, zážitek z testování, kdy jsem zůstal hned napoprvé v poušti bez vody, čepky proti slunci, namazání UV faktorem 50... v mém stanu 1kk se mi hlavou honily různé myšlenky a přitom jsem po dlouhé době v ten den v 37 stupních naběhal 26 km, stejně nešlo usnout.
Dodnes se bavím při vzpomínce, jak mi Viktor Chytka z auta oznámil -> Kolomému nejde zatáhnout noha jdi k němu, pošleme tam asisťák, na můj dotaz -> kde stojí ?? .. jsem dostal úžasnou odpověď -> jdi po stopách :-D :-D a odjeli.... Já ucho koukl na zem a říkám si ... tvl, si ze mě dělá srandu ... ale úkol zněl jasně, a tak jsem šel dunka, nedunka a hledal Martina :-D  a asi po 9 km našel, mezitím mě málem několikrát přejel náklaďák, motorka, kteří mě přes duny neviděli....oddechl jsem si, když jsem ho našel, ale bohužel :-D  jemu se to podařilo opravit a neviděl jak se kněmu hrnu :-D a tak bouchl dveřmi a odjel... a já tam stál s pusou od ucha k uchu a říkal si, že tohle bude pane super 14 dní mimo kancelář. 
Taky jsem se děsil, zda ráno stihnu sbalit stan, kam dát rakev na věci a... a aby mi Mára neujel, a tak si radši budíček posunul na 4:30, sraz byl na 5 u auta ..... 
A tak šup chrnět, brzo ráno vstávačka a start do 1 etapy…
Ač vstávám na závodech taky brzy, tak většinou na mě přijde řada třeba až okolo 11 hodinky. Tak tady se vstává třeba ve 4. Neva, těšil jsem se jak malej kluk. Start nejtěžšího terénního závodu na světě. Pořadatelé slibovali, že to bude návrat k africkému Dakaru, jak délkou etap, tak charakterem trasy. Co je nového? Ve 4 etapách dostanou posádky road booky těsně před závodem, auta, kamiony a buginy 15 min. před startem, motorkáři 25 min. A to z důvodu tzv. mapmanů, kteří si nechali zaplatit za to, že přes noc vytipují posádkám případné zkratky či nebezpečné úseky. 
Po probuzení bylo jak jsem čekal, stan my udělal hned po ránu slušný nervy, jednou mě i sežral a vyplivl, vzpoměl jsem si na film Adéla ještě nevečeřela a najednou to šlo...  Snídaně za pochodu a do auta abychom včas dojeli na zvolený bod cca 300 km od startu závodu... Při výjezdu z brány se mě několika násobný účastník Dakaru Marek Spáčíl zeptal, kam má jet ... doprava nebo doleva ???  mou odpověď jak to mám vědět Mára rychle sejmul -> naviguješ!!!, já smích a říkám Máro hele na to mám na firmě Sebika, Mára tak mu zavolej, nemáme čas a já nevím kam jet a auto je prázdné potřebujeme naftu a tu prodávají za městem :-D ....  a tak se ze mě nedobrovolně stal navigátor. :-D ale musím říci, že za 3 dny jsme vždy vše našli, ale trápil jsem se. Druhý týden jsem to ale měl již plně pod kontrolou a pokud nebylo ohrožené naše poslání, tak jsem si směřoval auto kam jsem se chtěl podívat.

Dojeli jsme na naší první stanovenou kvótu a mohli jsme se tak vydat s Markem a Antonínem na obhlídku, přijíždějící motorky signalizovali že za cca 30-60 min.
Našli jsme super místo, kde můžeme čekat příjezdy v takovém jako by zvonu, v tomto místě museli zkrátka projet okolo nás, závodníky jsme měli na dosah a viděli i dlouhý příjezd a odjezd, sledovali motorkáře, 4 kolky a dívali se na to, kdo jak jede, řadí, jak volí stopu a funguje mu to, kdo jede na výsledek a kdo jen na účast... a těšil se na Martina Prokopa a auta, věděl jsem, že jak pojede Martin, tak máme svůj Press car závod a hned se přesouváme dalších 300 km na jiný bod a kamiony neuvidíme... 
No a pak to přišlo, zaburácení pořádných motorů a již jsme koukali, jak se k nám řítí auta.... u prvních dvou jsem byl ještě mimo, neuměl jsem si to v hlavě porovnat, ale pak jsem si již vychutnával a porovnal jízdní styl elitních jezdců a chování vozidel...  a začalo mi docházet, co je vlastně Dakar a co tyto závodníky žene vpřed.... omluva, ale do vyprávění ani psaní to nahrnout nejde to se opravdu musí zažít a vidět na vlastní bulvy.

Etapa se vyznačovala velkými šutráky, prachem a taky pískem ( i my jednou vykopávali auto). Závodníci v první etapě malinko bloudili a bylo dost defektů, vlastně na takto ryché etapě defekty rozdávali umístnění a pořadí po prvním dnu. Bylo hodně teplo a největší asi Romainu Dumasovi (vítězi Pikes Peaku a závodu LeMans ), kterému bohužel shořelo auto. Jako příznivec motorů a obsahů, nesnášející turba a již vůbec né elektro kokšoviny, jsem přemýšlel, zda ho ten nahoře v Saudské, kde nafta stojí na naše cca 3,20, nepotrestal za rouhání a koketování s elektro auty. 

Sice jsem ráno trošku záviděl jiným novinářům, kteří vyspávali v bivaku a zadky mezi bivaky si vozili v obytkách a došli tak maximálně na start nebo jako někde jednou do terénu, kde to stejně proseděli v autě :-D, ale ty zážitky přez den mi to vše vynahradili.
Hned jsem pochopil, že tak, jak jsem si myslel, že budu denně psát krátké články a posílat fota a videa, to nepůjde. Musel jsem vše přehodnotit a dal přednost tomu to vše vidět, zažít, zaznamenet ve svých videích a fotkách, taky ale nohách a zádech, před virtuálním novinářem, (ono i zjištění o tom jak pracují, bylo pro mě na Dakaru jediné zklamání). 
Je to něco neuvěřitelného si to zažít na vlastní kůži a vše vidět takhle z blízka, sledovat, jak vše funguje, jak fungují jednotlivá auta, piloti, navigátoři, jak se tváří a prožívají to třeba po dojezdu do neutralizace, kam se tým nedostane a je to jen na posádce vozu... jak fungují jednotlivé týmy... od managera přez švadlenu po kuchaře ... když se mi něco líbilo na trati, tak jsem se šel večer v bivaku podívat, jak to mají udělané a kde se dalo jsem strčil hlavu i do diferáku. 
Dá se říci, že pro mě v organizaci a zázemím vyhrál MP Sports Martina Prokopa a pak Kamaz ... všude šikovný kluci a jak já jim říkal, byli jak kobilky,  když se rozlezli po autě,  tak byli všude,  ale nikdo si vzájemně nepřekážel a přesně věděl co má na starosti a je jedno, zda to bylo ložisko v kole nebo v mezi čase udělat týmu kafe, vždy ale byli 100% přesný.
A pak mi zbylo již poslední ve 22:30 postavit stan, nejnutnější hygienu, poslat rychlé info domů na naší skupinu SVC Dakar 2020 pusu Lucince a ve 24:00 zavřít oči, spinkat a s myšlenkami, zda ten stan složím napoprvé nebo se budu trápit, zda stačí budík na 4:40 nebo zda si ho mohu dovolit dát na 4:58 :-D 
Wmax.

A blíží se nám víkend a s ním i start do závodu…
Pátek byl přejímkový a to jak pro auta ( administrativní a technické ), tak pro mě nově jako pro novináře. Bylo to dlouhé, ale parádní…. Venku pařák, ale my byli naštěstí schovaní ve velké ventilované hale. A večer povinný briefing.
Jo a jen tak mezi řečí - co se týče stravování, tak k večeři máme třeba taková typická Saudská jídla jako svíčková, špagety, krupicovou kaši nebo palačinky. Mp-Sports s sebou má parádního kuchtíka.
A taky musím podotknout to, že né vždy, když si usmyslíte jít na nákup, vám to musí vyjít. Může se stát, že obchoďáky budou mít zavřeno, protože místní se zrovna modlí. V sobotu byl, dá se říci, jakž takž free den. Teda ne pro mechoušky.
Po bivaku probíhali poslední kontroly, úpravy, nastavení aut a večer čekalo posádky představování, zahájení na startovní rampě Dakaru 2020.
Taky parádní záležitost, fakt krása. I počasí zatím super, večír příjemných 21 stupňů, a šup chrnět, brzo ráno vstávačka a start do 1 etapy… Ač vstávám na závodech taky brzy, tak většinou na mě přijde řada třeba až okolo 11 hodinky. Tak tady se vstává třeba ve 4. neva, těšil jsem se jak malej kluk a tak cca 5 hodin spánku v průběhu 14 dnů s jedním dnem volna dám.... 
Start nejtěžšího terénního závodu na světě. Pořadatelé slibovali, že to bude návrat k africkému Dakaru, jak délkou etap, tak charakterem trasy. Co je nového? Ve 4 etapách dostanou posádky roadbooky těsně před závodem, auta, kamiony a buginy 15 min. před startem, motorkáři 25 min. A to z důvodu tzv. mapmanů, kteří si nechali zaplatit za to, že přes noc vytipují posádkám případné zkratky či nebezpečné úseky.
V letošní startovní listině je 31 Čechů. 4 kamiony ( Macík, Lopraiz, Šoltys, Randýsek ), 4 auta ( Prokop, Zapletal, Ouředníček, Vaculík ), 1 bugina ( Tůma ), 2 čtyřkolky ( Tůma, Kubiena) a 6 motorek ( Michek, Engel, Krejčí, Brabec, Vlček, Veselý ). 
 

Hned druhý den nás čekalo tzv. testování – shakedown. Bohužel, tímto dnem konec účasti Martina Kolomého na Dakaru 2020.
Osudnou se mu stala dlouhá rovinka a skok po ní, auto dopadlo přímo na čumák, poté se přetočilo přes boudu a dopadlo zpět na kola. Martin vylezl z auta a chtěl v testování pokračovat, je to ďábel, ale pak se mu přitížilo a musel pro něj přiletět vrtulník.
Zprávy z nemocnice – prasklý 3 obratel a 2 naprasklý.
Jeho navigátor Jirka Stross byl v pořádku, ale také za ním jel sanitkou na kontrolu. 
Ve středu byl Martin přepraven do ČR. Můžete mít za sebou x kilometrů…x testování, ale tohle je prostě motorsport. I když já sám dobře vím, že se tohle může stát, nesmírně mě to mrzí a štve. Strašně tu ten chlapík chybí.
Teď ale hlavně ať je co nejdřív v cajku! Dakaru se Martin Kolomý účastnil již 10x.
Několikrát projel cílem etapy jako vítěz, největší úspěch měl v roce 2015, kdy obsadil 5 místo. Vše ale doposud v kamionech, letos poprvé měl jet Dakar v osobním závodním speciálu Ford Raptor postaveným v dílnách MP-Sports.
A to je velký přesun. Vše je úplně jinak… 
zdroj Wmax

Změna je život…a tak, když přišla nabídka od Martina Kolomého jet s ním a týmem MP-Sports na Dakar jako pilot press caru a novinář, moje odpověď byla jasná.
Zkusit a prožít ten náš závodnický svět z pro mě úplně jiné stránky, kde nebudu muset řešit, jestli mám v kamionu vše sbaleno, jak si mám nastavit auto, jaké dám pneu…nešlo odmítnout.
Nakonec pro mě to balení bylo možná horší, než když jedu na své závody. Nemohl jsem se roztáhnout po celém kamionu, jak jsem zvyklí a vzít s sebou milión věcí, který stejně nikdy nepotřebuji a musel se vejít do určité velikosti balení i se stanem, karimatkou a spacákem. S celým týmem MP-Sports jsme odlétali 31.12. po 19 hodině, Silvestra jsme si tak oslavili na mezipřistání v Istanbulu a na Nový Rok jsme byli už na místě.
V letadle jsme spali možná 2 hodinky, po příletu na letišti vyřešili papíry, sim kartu vám tu totiž dají jen na pas a otisk prstů.
Pak vyzvednout auta v přístavu a pořešit data a spojení domů, což byl třeba pro mě úkol na celý den, jelikož mi ta milá paní na letišti zapomněla něco potvrdit v pase, tak jsem si musel udělat výlet zpět…mechanici, ti se pustili hned do práce, stavění zázemí a pod…což vám teda řeknu, že je obdivuju a smekám před nimi, je nějaký čtvrtek, pátek…tedy jsme tu 8-9 dní a tohle stavění a balení celého zázemí už mají kluci za ty dny párkrát za sebou a já nadávám, že se třeba ve Slovinsku musíme stěhovat přes cestu. :)
Mě teď čekalo postavit si svůj domeček, jako ve stanu jsem nespal už sáááákra dlouho.
Wmax

Historie vytrvalostního závodu Paříž Dakar se začala psát v roce 1979.  
Rallye Paříž-Dakar nebo jinak také Dakarská Rallye a zkráceně pouze Dakar je každoroční závod off-road vozidel a motocyklů. Soutěž je organizována A.S.O. – Amaury Sport Organisation. Závodu se mohou zúčastňovat závodníci jak z řad profesionálů, tak i z řad amatérů, kteří běžně tvoří kolem 80 % zúčastněných.
I když oficiální název zní Rallye, jedná se spíš o vytrvalostní závod v terénu, kde se více používají upravené terénní speciály než klasické soutěžní vozy používané v závodech rallye. Většina měřených úseků vede těžkým terénem. Převážně se sestávají z průjezdů písečnými dunami, blátem, travnatými pláněmi a skalních úseků. Délka etap se pohybuje od několika desítek kilometrů do stovek kilometrů denně.
Kdy a kde se Dakar uskutečnil 
 

1979 – 1980	Paříž – Dakar	1981 – 1988	Paříž – Alžír – Dakar
1989	Paříž – Tunis – Dakar	1990 – 1991	Paříž – Tripolis – Dakar
1992	Paříž – Kapské Město	1993	Paříž – Dakar
1994	Paříž – Dakar – Paříž	1995 – 1996	Granada – Dakar
1997	Dakar – Agadez – Dakar	1998	Paříž – Granada – Dakar
1999	Granada – Dakar	2000	Dakar – Káhira
2001	Paříž – Dakar	2002	Arras – Dakar
2003	Marseille – Šarm aš-Šajch	2004	Clermont-Ferrand – Dakar
2005	Barcelona – Dakar	2006 – 2007	Lisabon – Dakar
2008	(Lisabon - Dakar) závod zrušen	2009	Buenos Aires – Valparaíso – Buenos Aires
2010 - 2011	Buenos Aires – Antofagasta – Buenos Aires	2012	Buenos Aires – Lima
2013	Lima – Santiago de Chile	2014	Rosario – Valparaíso
2015	Buenos Aires – Iquique – Buenos Aires	2016	Buenos Aires – Salta – Rosario
2017	Asunción – La Paz – Buenos Aires	2018	Lima – La Paz – Córdoba
2019	Jeddah-Al Qiddiya Saudi Arabia	2020	Jeddah-Al Qiddiya

 

ROK	AUTA	MOTOCYKL	KAMION	LOKALITA
1979	Genestier  Land Rover	Neveu  Yamaha		Paříž – Dakar
1980	Kottulinsky  Volkswagen	Neveu  Yamaha	Ataouat Sonacome	Paříž – Dakar
1981	Metge  Land Rover	Auriol  BMW	Villette  ALM/ACMAT	Paříž – Dakar
1982	Marreau  Renault	Neveu  Honda	Groine  Mercedes-Benz	Paříž – Alžír – Dakar
1983	Ickx  Mercedes-Benz	Auriol  BMW	Groine  Mercedes-Benz	Paříž – Alžír – Dakar
1984	Metge  Porsche	Rahier  BMW	Lalleu  Mercedes-Benz	Paříž – Alžír – Dakar
1985	Zaniroli  Mitsubishi	Rahier  BMW	Capito  Mercedes-Benz	Paříž – Alžír – Dakar
1986	Metge  Porsche	Neveu  Honda	Vismara  Mercedes-Benz	Paříž – Alžír – Dakar
1987	Vatanen  Peugeot	Neveu  Honda	VAN de Rooij  DAF	Paříž – Alžír – Dakar
1988	Kankkunen  Peugeot	Orioli  Honda	Loprais  Tatra	Paříž – Alžír – Dakar
1989	Vatanen  Peugeot	Lalay  Honda	Kategorie nebyla vypsána	Paříž – Tunis – Dakar
1990	Vatanen  Peugeot	Orioli  Cagiva	Villa  Perlini	Paříž – Tripolis – Dakar
1991	Vatanen  Citroën	Peterhansel  Yamaha	Houssat  Perlini	Paříž – Tripolis – Dakar
1992	Auriol  Mitsubishi	Peterhansel  Yamaha	Perlini  Perlini	Paříž – Sirte – Kapské Město
1993	Saby  Mitsubishi	Peterhansel  Yamaha	Perlini  Perlini	Paříž – Dakar
1994	Lartigue  Citroën	Orioli Cagiva	Loprais  Tatra	Paříž – Dakar – Paříž
1995	Lartigue  Citroën	Peterhansel  Yamaha	Loprais  Tatra	Granada – Dakar
1996	Lartigue  Citroën	Orioli  Yamaha	Moskovskich Kamaz	Granada – Dakar
1997	Shinozuka  Mitsubishi	Peterhansel Yamaha	Reif Hino	Dakar – Agades – Dakar
1998	Fontenay  Mitsubishi	Peterhansel Yamaha	Loprais Tatra	Paříž – Granada – Dakar
1999	Schlesser  Renault	Sainct BMW	Loprais Tatra	Granada – Dakar
2000	Schlesser  Renault	Sainct  BMW	Čagin Kamaz	Paříž – Dakar – Káhira
2001	Kleinschmidt  Mitsubishi	Meoni KTM	Loprais Tatra	Paříž – Dakar – Káhira
2002	Masuoka  Mitsubishi	Meoni KTM	Čagin Kamaz	Arras – Madrid – Dakar
2003	Masuoka  Mitsubishi	Sainct KTM	Čagin Kamaz	Marseille – Šarm aš-Šajch
2004	Peterhansel  Mitsubishi	Roma KTM	Čagin Kamaz	Clermont-Ferrand – Dakar
2005	Peterhansel  Mitsubishi	Despres   KTM	Kabirov Kamaz	Barcelona – Dakar
2006	Alphand  Mitsubishi	Coma  KTM	Čagin  Kamaz	Lisabon – Dakar
2007	Peterhansel  Mitsubishi	Despres KTM	Stacey MAN	Lisabon – Dakar
2008	Závod zrušen z bezpečnostních důvodů den před startem
2009	de Villiers  Volkswagen	Coma KTM	Kabirov  Kamaz	Buenos Aires – Valparaíso – Buenos Aires
2010	Sainz  Volkswagen	Despres KTM	Čagin  Kamaz	Buenos Aires – Antofagasta – Buenos Aires
2011	Al-Attiyah  Volkswagen	Coma KTM	Čagin  Kamaz	Buenos Aires – Antofagasta – Buenos Aires
2012	Peterhansel  Mini	Despres KTM	Van  de Rooij Iveco	Buenos Aires – Lima
2013	Peterhansel  Mini	Despres  KTM	Nikolajev Kamaz	Lima – Santiago de Chile
2014	Roma  Mini	Coma  KTM	Karginov  Kamaz	Rosario – Valparaíso
2015	Al-Attiyah  Mini	Coma  KTM	Mardějev Kamaz	Buenos Aires – Iquique – Buenos Aires
2016	Peteransel  Peugeot	Price  KTM	Van de Rooij  Iveco	Buenos Aires – Salta - Rosario
2017	Peterhansel  Peugeot	Sunderland  KTM	Nikolajev Kamaz	Asunción – La Paz – Buenos Aires
2018	Sainz  Peugeot	Walkner  KTM	Nikolajev Kamaz	Lima – La Paz – Cordóba
2020 / Sainz  MINI                  /                                   /				Jeddah- AL Qiddiya

Česká stopa na Dakaru s umístněním na bedně:
 

1987	Stříbrná medaile	K. Loprais, J. Krpec, R. Stachura, Tatra
1987	Bronzová medaile	J. Moskal, J. Joklík, P. Záleský, LIAZ 1. místo v kategorii sériových kamionů
1988	Zlatá medaile	K. Loprais, R. Stachura, T. Mück, Tatra
1988	Stříbrná medaile	J. Moskal, F. Vojtíšek, P. Záleský, LIAZ
1990	Bronzová medaile	Z. Kahánek, J. Havlík, J. Krpec, Tatra
1992	Bronzová medaile	K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina, Tatra
1994	Zlatá medaile	K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina, Tatra
1995	Zlatá medaile	K. Loprais, R. Stachura, T. Tomeček, Tatra
1996	Stříbrná medaile	K. Loprais, R. Stachura, T. Tomeček, Tatra
1996	Bronzová medaile	L. Fajtl, J. Janoušek, F. Wurst, Tatra
1998	Zlatá medaile	K. Loprais, R. Stachura, J. Čermák, Tatra
1999	Zlatá medaile	K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina, Tatra
1999	Bronzová medaile	T. Tomeček, A. De Azevedo, L. Neubarthová, Tatra
2000	Stříbrná medaile	K. Loprais, R. Stachura, P. Gilar, Tatra
2001	Zlatá medaile	K. Loprais, J. Kalina, P. Hamerla, Tatra
2002	Stříbrná medaile	K. Loprais, J. Kalina, P. Hamerla, Tatra
2003	Stříbrná medaile	T. Tomeček, A. De Azevedo, J. Martinec, Tatra
2007	Bronzová medaile	A. Loprais, P. Gilar, Tatra

Za SVC GROUP - WMAX

 

3.. 2.. 1.. START Testování se Shrekem proběhlo na plný plyn  Dakar Rally 2020, pojď do nás jsme ready. 
Po deseti letech závodění v nákladních vozech se Martin s novým rokem 2020 připravuje na velkou změnu, první Dakar v jiné kategorii vozidel. 
Po 6 letech spolupráce s týmem Buggyra Racing přestupuje do týmu MP-Sports ke svému krajanovi Martinu Prokopovi, aby zaujal místo druhého týmového řidiče.
Do auta s Martinem Kolomým nasedne bývalý kolega mechanik Jiří Štross.
Martin se stále ještě musí vyrovnat se svým novým Fordem Raptor, ale má rozsáhlé zkušenosti s Dakarem, ostatně rally se zúčastnil desetkrát, v roce 2013 dokonce zaujal 5. místo.
Poté, co tvrdě pracoval, aby byl připraven na Dakar 2020 doufá, že vyvrátí staré pořekadlo a ukáže, že ve skutečnosti můžete starého psa nějaké ty nové kousky ještě naučit.
„Krátce Martinova slova po posledním Dakaru jsem věděl, že nebudu pokračovat se svým bývalým týmem Buggyra, protože naše situace byla komplikovaná. 
Jsem rád, že jsem dokázal spojit síly s Martinem Prokopem. Když jsem s ním šel na první jízdu, asi po 20 minutách jsem přemýšlel o vrácení řidičského průkazu! Bude to ale nový zážitek a těším se na to.
Už jsem se toho hodně naučil o tom, jak je auto naladěno a jak všechno funguje. Jízda s Martinem je náročná, takže jsem opravdu zintenzivnil své přípravy.“
 

V roce 2020 SVC GROUP partnerem na Dakaru 2020 a zároveň se jej zučastňuje ne formě doprovodu / Vladimír Vitver jako zástupce SVC GROUP pojede novinářské auto a i poprvé v životě jako novinář a fotograf souběžně ze závodníky a zároveň plní pár dalších věcí doprovodu pro Martina Kolomého  

DAKAR 2020 POPIS DNÍ a  ETAP

START   2 až 5 LEDEN 2020  
Druhé město této země s 3,5 milionu obyvatel je také hospodářským střediskem díky obchodnímu přístavu, který byl založen v Rudém moři v sedmém století. Výjimečná bude svátost místa, brána Mekka a Medina, zejména odrazový můstek pilotů a posádek Dakaru. Proud vody krále Fahda, který poháněl jeho drahokam rychlostí 375 km / h, stejně jako věž Jeddah, která brzy dosáhne výšky 1001 metrů, dá konkurentům představu o velikosti a výkonu. Nutno upozornit, že bude vždy brzo tma lehce po 17h30 a to během celého Dakaru 2020

1. den  05/01/2020 
Jeddah > Al Wajh, 752 km - SS: 319 km 
Úvodní fáze není neškodné prostředí. Jedná se hlavně o shrnutí všech prvků tohoto vydání: rychlé, klikaté, duny, kameny. S tolika rozmanitostí nepodceňujte tento mini-Dakar, nutno šetřit pneumatiky.
 
2.den  06/01/2020 
Al Wajh > Neom, 401 km - SS: 367 km 
U většiny cesty se pojede rychle ale pozor na technické pasáže. Ale zvláštnosti navigace v saúdské Arabie se začínají projevovat. 
Je čas naučit se spoléhat na nová měřítka, když množství stop vede k nejasnostem a zvyšuje se riziko se ztratit pozor. Opět nutno šetřit kola. 
U motocyklů a čtyřkolek je to také první část fáze „super maraton“. 

3. den 07/01/2020 
Neom > Neom, 489 km – SS: 404 km 
Smyčka která startuje z budoucí Mega města NEOM je klenot. Rally přivede závodníky na hranice Jordánska a nabízí řadu kaňonů a hor, které prozkoumají na písčitém koberci. Na tomto speciálu vystoupí Dakar na nejvyšší bod v nadmořské výšce 1 400 metrů ..  pozor první tři dny budou z hlediska jízd a šetření vozu základ úspěchu. 

4. den 08/01/2020
Neom > Al Ula, 676 km – SS: 453 km 
Trať střídá rovnoměrně části písku a štěrku, to vše na obecně kolejových tratích. Bude však nutné neplést si rychlost a ostražitost, protože náročná navigace se postará opět o překvapení, organizátor si v této etapě dal velice záležet na navigaci, tak pozor. Při spojovačce budou milovníci starověku moci vytáhnout svůj fotoaparát a nafotit Nabatejské chrámy. 

5. den 09/01/2020
 Al Ula > Ha’il, 563 km - SS: 353 km 
V písčitém prostředí dne budou zejména objemné skály sloužit jako orientační body, aby se zabránilo chyb v navigaci. 
Méně technická etapa, ale stejně působivé jako duny, stojí před závodníky velké písečné kopce. Sjezdy, někdy poseté velbloudovou trávou, budou vyžadovat ještě jemnější a bezpečnější jízdu. 

6. den  10/01/2020 
Ha'il > Riyadh, 830 km - SS: 478 km 
Změna scenérie je radikální. Tentokrát je etapa 100% písek, off-road v celém rozsahu. Po poměrně rychlé první části, budou mít experti na ježděni v dunách výhodu. Zejména závodníky, kterým duny nedělají problém, si tuto etapu užijí v plné parádě. 
Následně bude den volna. 

7. den 11/01/2020
Riyadh den volna 
Velké sady, které daly svému městu název v osmnáctém století (arabské zahrady), v podstatě ustoupily městské struktuře, která se rozkládá na více než 1500 km2 (vs 105 km2 pro Paříž, 203 km2 pro Buenos Aires) a s více než šesti milionů obyvatel. Demografický růst zaznamenaný v hlavním městě od 70. let byl doprovázen výstavbou několika grandiózních mrakodrapů s inovativní architekturou, jako je věž Al Faisaliah (267 m), centrum království (302 m) nebo Burj Rafal (307 m). 

8. den 12/01/2020
Riyadh > Wadi Al-Dawasir, 741 km - SS: 546 km 
Nabídka po dnu volna je bohatá ... nejdelší etapa Dakaru je také jednou z nejpestřejších. 
Duny jsou rozptýleny po celé etapě, kde bude potřeba překonat malé vrcholy a to v pár kilometrech. Mezi těmito částmi vrcholy se střídá off road cesta a sektory, kde početné křížené cesty zakazují spolujezdcům výkyvy koncentrace. Rychlé ..., ale ne moc! 

9. den 13/01/2020 
 Wadi Al-Dawasir > Wadi Al-Dawasir, 713 km - SS: 474 km 
Smyčka dne umožňuje průlom na jih, kde závodníci najdou horské krajiny, kaňony a překvapivé kontrasty barev: například černé kameny na bílém písku ... Pro milovníky čisté rychlosti bude přímá 40 kilometrová rovina , aby spolkli „plný plyn“, zatímco těch pár dalších dun bude vyžadovat velkou obratnost. 

10. den 14/01/2020 
Wadi Al-Dawasir > Haradh, 891 km - SS: 415 km 
Dakar se touto dlouhou etapou připravuje na vstup do „Prázdné čtvrti“. Aby se závodníci do této oblasti dostali, bude nutno dbát především na bezchybnou navigaci, tentokrát s většinou tvrdým a velmi rozbitým povrchem, kde bude potřeba dbát na opatrnost. Při příjezdu do města Haradh, který byl postaven na ropě a zemědělství, se rally vrací do nové sekvence. 

11. den 15/01/2020 
Haradh > Shubaytah, 608 km - SS: 534 km 
Maratonská etapa vyžaduje kvalitní ovládání jízdy v rally raidu: vytrvalostní schopnost, rozložení sil. První etapa speciálu ponoří závodníky a posádky do obrovských širokých pist „prázdné čtvrti“ která má rozlohu 500 km x 1000 km. 
Není třeba, se na této etapě zdržet, protože posledních 30 kilometrů se jede pouze v dunách. A noc padá rychle! Při příjezdu do této maratonské etapy je povolena pouze pomoc mezi závodníky. 

12. den 16/01/2020 
Shubaytah > Haradh, 744 km - SS: 379 km 
Dejte si pozor na oči, etapa začíná krásnou přírodou, která se rozprostírá na 80 km: nejkrásnější duny v zemi. Na takové vzdálenosti nechybí riziko zapadnout v příliš dlouhé hromadě písku tak velký pozor. Poté budou závodníci jezdit po cestách prvních průzkumníků černého zlata, kteří prozkoumali region. Maratonská etapa končí. 

13. den 17/01/2020 
Haradh > Qiddiya, 447 km - SS: 374 km 
Klid bude nejlepším spojencem v této závěrečné etapě, kde bude stále možná změna pozic na výsledkové tabuli. V posledních sto kilometrech jsou velké navigační náročné úseky, které již v minulém týdnu způsobily navigátorům vážné bolesti hlavy. 
Stále musíme držet vzdálenost! Speciál, který má 20 km, aniž by to mělo dopad na výsledek závodu, určí vítěze „Qiddiya Trophy“ bezprostředně před dosažením závěrečného stupně vítězů. 

Ve dnech 14. 17 Janvier : CÍL PODIUM
 

Spolupráce SVC GROUP a MARTINA KOLOMÉHO se datuje do roku 2012 a nejsou to vazby jen pracovní či závodní, ale i rodinné, Martin vlastně unesl Ladovy na svatbě nevěstu 
Martin a Vladimír Vitver mají k sobě blízko a to z několika aspektů, oba jsou konstruktéry a zároveň závodníky které nic nezastaví tady v závodě ani ulomený předek auta čí utržené kolo.
Oba dva jsou rebelové a jak se říká nebudou čůrat po větru pokud vědí že to je blbě a jdou tvrdě za svým cílem. Pokud bylo Martinoj ouhej SVC GROUP pomohlo a zase obráceně panuje zde úcta k člověku co dokázal v motorsportu strašně moc.
Martin byl dlouhodobě spjatý s Tatrou a to pokud si jí chystal sám, nebo následně u týmu Bugghyra, která mu ale neuměla připravit auto které by vydrželo celý závod a tak došlo na změny a přestup do kategorie vozide, l ale prozatím videjko ještě s Tatrou   
Martinova slova před závodem Dakar 2020
Po deseti letech závodění v nákladních vozech se Martin s novým rokem 2020 připravuje na velkou změnu, první Dakar v jiné kategorii vozidel. 
Po 6 letech spolupráce s týmem Buggyra Racing přestupuje do týmu MP-Sports ke svému krajanovi Martinu Prokopovi, aby zaujal místo druhého týmového řidiče.
Do auta s Martinem Kolomým nasedne bývalý kolega mechanik Jiří Štross. Martin se stále ještě musí vyrovnat se svým novým Fordem Raptor, ale má rozsáhlé zkušenosti s Dakarem, ostatně rally se zúčastnil desetkrát, v roce 2013 dokonce zaujal 5. místo.
Poté, co tvrdě pracoval, aby byl připraven na Dakar 2020 doufá, že vyvrátí staré pořekadlo a ukáže, že ve skutečnosti můžete starého psa nějaké ty nové kousky ještě naučit.
„Krátce po posledním Dakaru jsem věděl, že nebudu pokračovat se svým bývalým týmem Buggyra, protože naše situace byla komplikovaná.
Mle jsem rád, že jsem dokázal spojit síly s Martinem Prokopem. Když jsem s ním šel na první jízdu, asi po 20 minutách jsem přemýšlel o vrácení řidičského průkazu! Bude to ale nový zážitek a těším se na to. Už jsem se toho hodně naučil o tom, jak je auto naladěno a jak všechno funguje. Jízda s Martinem je náročná, takže jsem opravdu zintenzivnil své přípravy.“
Zdroj Wmax a Martin Kolomý

Rally Dakar 2015: Kolomý slaví úspěch! S FAT BOYem se na Dakaru dostal mezi elitu

Velký úspěch pro malý tým! TATRA Buggyra Racing Team a posádka Martina Kolomého dosáhla v letošní rallye Dakar umístění v elitní desítce kategorie kamionů, a to 7. místo. Přestože tým mířil před soutěží výše, převládá v Buenos Aires euforie.

Původně měla poslední etapa rallye Dakar vedoucí z Rosaria do Buenos Aires měřit 174 ostrých kilometrů. Kvůli prudkým lijákům byl měřený test zkrácený a Martin Kolomý prolétl cílem jako šestý nejrychlejší.

„S klukama jsme maximálně spokojeni. Jsme ryze česká posádka na českém autě a měřili jsme se s továrními auty. Moc děkuji celému týmu za práci, kterou odvedl a chtěl bych také pogratulovat k výsledku Alešovi. Příští rok ale budeme silnější a už teď by se nás měl bát,“ řekl v cíli vysmátý Martin Kolomý a pokračoval v hodnocení letošní rallye: „Měli jsme v průběhu Dakaru nějaké technické problémy a nehodu. I tak jsme ale zůstali v elitní desítce. Když se podívám kolem sebe, tak jsme vepředu jediný malý tým s jedním autem a to je obrovský úspěch.“

Dvoutýdenní válčení s nástrahami Dakaru si v zázemí týmu TATRA Buggyra Racing užil také konstruktér závodního speciálu David Vršecký. „Jsem samozřejmě rád, že jsme v cíli, ale osobně jsem čekal, že budeme výše. Kamaz je ale hodně silný tým a bláhově jsme si mysleli, že mu můžeme být hned v druhém roce našeho působení na Dakaru vyrovnaným soupeřem. Udělali jsme ale vše, co bylo v našich silách, abychom byli v první pětce. Bohužel s problémy, které přišly, se nám to nepodařilo. Určitě to zkusíme příští rok znovu,“ uvedl Vršecký.
K Davidově hodnocení se přidal také technický ředitel týmu Robin Dolejš. „Měli jsme tu už malé soukromé hodnocení techniky a už teď víme, na čem budeme od února pracovat. Soustředit se budeme muset také na testování v písku a dunách, kde je asi naše největší slabina.“

„Jako malý tým nemůžeme proti soupeřům, kteří mají v závodě dvě a více aut, tolik riskovat. Martin musí jet s rozumem a vědomím, že mu nemá kdo pomoci. Na druhou stranu máme tovární podporu Tatry a ta je zásadně důležitá při přípravě a stavbě vozu. Chtěl bych za mě poděkovat všem členům týmu, našim příznivcům, a také partnerům, bez kterých by to nešlo. Jsme mezi elitou a už teď budeme přemýšlet, co vylepšit na příští rok,“ uvedl v Buenos Aires spokojeně manažer týmu TATRA Buggyra Racing Jan Kalivoda.
V předposlední etapě měl problémy týmový asistenční vůz. Mechanici ale nejprve museli připravit speciál Martina Kolomého na závěrečný den. „Spravovali jsme až do ranních hodin, ale podařilo se to. Touto cestou bych chtěl poděkovat Robertu Kasákovi, který nás včera dotáhl do bivaku. Dakar to není jen boj na trati, ale také mimo ní,“ popsal včerejší trable týmu Dolejš.

Členy českého týmu nyní čeká slavnostní vyhlášení letošního ročníku rallye Dakar a odevzdání techniky v přístavu. V neděli tým odlétá do České republiky, kam dorazí v pondělí odpoledne.
Konečné výsledky:
1. Mardeev (RUS) Kamaz 42:22:01, 2. Nikolaev (RUS) Kamaz +13:52, 3. Karginov (RUS) Kamaz +51:00, 4. Loprais (CZE) MAN +1:56:37, 7. Kolomý (CZE) Tatra + 4:07:29, 14. Vrátný (CZE) Tatra +9:55:54

Martin Kolomý v rozhovoru pro Deník: Dakar, to je pro kamiony formule 1
 
Martin Kolomý, jezdec týmu Tatra Buggyra Racing, letos na Dakaru vyhrál jednu etapu. V rozhovoru pro přiblížil, jak to na slavném závodě chodí. 

Když se řekne Rallye Dakar, každý si určitě vybaví pojem Tatra. Právě tahle legenda mezi kamiony oslavila letos třicet let účastí na nejslavnějším off-road maratonu světa. A právě s tatrovkou jezdí závodník týmu Tatra Buggyra Racing Martin Kolomý.
Letos se bruntálskému jezdci podařilo vyhrát jednu etapu, pak ale po nehodě dojel celkově na sedmnáctém místě. Jeho maximem tak zůstává pátá příčka z roku 2013. Jak se Kolomý k Dakaru vlastně dostal? Co žene účastníky, aby se na start extrémního závodu neustále vraceli? O tom všem povídal úspěšný závodník v rozhovoru pro Deník.
Jak jste se vlastně dostal k motosportu?
Byl jsem k tomu nějakým způsobem vedený odmalička. Otec mi kdysi koupil motokáru a tím, že mě ta auta hodně zajímala, tak jsme si udělali dílnu a postupem času jsem začal jezdit off-road maratony. Chvilku jsem měl přestávku a pak přišla nabídka od dnes konkurenčního týmu, který mě chtěl jako mechanika na Dakar. Pak jsem prošel nekolika týmy, až jsem se dopracoval k tomu, že dneska závodím.
Na motokárách začíná asi většina automobilových závodníků…
Je fakt, že na motokárách jsem nezávodil. I když byla to ta základní průprava. Závodit jsem začal až v džípech právě na těch off-road maratonech. Začínel jsem na místních tratích a pomalu pak přešel k závodům, co jsou v rámci mistrovství Evropy nebo světa, plus samozřejmě Dakar.
Co vás táhlo právě k off-roadům? Kluci hodně sledují okruhové závody, formuli 1, klasickou rallye, tak proč zrovna tento typ závodů?
Člověk si musí vybrat tu věc, na kterou je schopný dosáhnout. A na formuli 1 si jen tak někdo nesáhne, protože k tomu je třeba obrovské zázemí, spousta partnerů. A ty off-roady byly taková nejsnazší cesta a měl jsem k tomu nejblíž. Kdysi jsme s Jirkou Žákem, se kterým jsme provozovali formu na úpravu terénních aut, měli strašně blízko k těm autům a klientům, a začali jsme i sami závodit.
Dakar je asi vysněný cíl každého jezdce, jaká byla vaše cesta k tomuto nejslavnějšímu závodu?
K tomu jsem došel v průběhu x let, bylo mi nabídnuto, že můžu dělat mechanika. A práce mechanika spočívala v tom, že jsme šroubovali ve dne v noci, dělali jsme na autech a ještě jsem řídil asistenční kamion. Takže několik Dakarů jsem projel jako mechanik. Až potom přišel s nabídkou Marek Spáčil, který zakládal nový tým a chtěl mechanika jako rychlou asistenci.
Co znamená rychlá asistence?
V podstatě jsme kryli záda ostatním závodníkům, kteří si nás platili. Takhle jsme začínali závodit. Ale v průběhu těch soutěží se zjistilo, že rychlou asistenci jezdit nemůžeme, protože jsme byli kolikrát v cíli rychleji než ostatní závodníci. A to na tom Dakaru není dobré.
Tehdy nebyly takové technologie jako teď, takže my jsme kolikrát ani nevěděli, kde ta závodní auta máme. Tak jsme prostě jeli, projeli etapu a pak jsme zjistili, že jsme tři hodiny před nimi. No, takže další rok už jsem pak šel závodit.
Co všechno zahrnuje práce mechanika na Dakaru?
Musíte udělat kompletní servis na autě. Jedete devět set, tisíc kilometrů, už tak jste docela vyhaslý, pak se převléknete do montérek a jdete měnit gumy, brzdy, kontrolovat olej, co je urvané, posvařovat, vyměnit. Taková střední oprava toho kamionu, aby jezdec mohl v klidu odstartovat do dalšího dne.
Naše posádky jely Dakar poprvé v roce 1986, registroval jste už tehdy tuhle soutěž?
Tatra na Dakaru je přesně třicet let. Určitě jsme to jako kluci vnímali, obdivovali Karla Lopraise a spoustu dalších známých osobností. Dakar se sice za tu dobu změnil, ale za těmihle legendami chodím vždycky pro rady. Jelikož máme podporu továrny Tatra, tak ty kluky znám velice dobře.
Jako každý malý kluk jsem chtěl závodit, měl jsem plakáty z Dakaru na stěně. Možná že bych je ještě někde našel. Takže pro mě je Dakar splnění dětského snu.
Kdy jste si řekl: jo, tohle chci jet, tohle bych chtěl jednou vyhrát?
Tohle si jen tak říct nejde. Dakar je těžká a dlouhá soutěž. Vyhrát bych ji určitě chtěl, ale jsou tam lidi, kteří se na to těší celou závodní kariéru, a nikdy nic nevyhrají. Já mám tu výhodu, že se mi třeba nějaké přípravné závody podaří vyhrát, letos jsem vyhrál i etapu, jezdím v té top pětce. Tím, že to není závod na jeden den, se těžko říká: vyhraju. Ale určitě bych si chtěl splnit, že si jednou přivezu toho beduína. Říká se to dobře, hůř se to dělá.
Máte zkušenosti i z Dakaru, když se jezdil ještě v Africe?
Ne, to už ne. V Africe jsem se byl několikrát podívat, jak to všechno funguje. Jezdili jsme se tam soukromně dívat, jak celý Dakar vlastně běží. Ale když jsem měl jet můj první africký Dakar, což bylo v roce 2008, tak ho zrušili kvůli nepokojům. Afriku znám pouze z vyprávění.
To vyprávění pochází asi od veterána Dakaru Josefa Kaliny, který stále ještě jezdí…
Přesně tak, Pepa Kalina je u nás v týmu. To je legenda, ten nás všechny učí, jak se tam máme chovat. Naučil nás toho spoustu. A právě z jeho vyprávění víme, jak to v Africe bylo. A Pepík je obrovský vypravěč, takže on ty příhody vždycky nafoukne. Vydal i pár knížek. A když jsou večery, kdy se nic neděje, tak to s ním máme vždycky velkou zábavu.
Takže srovnávat Afriku a Jižní Ameriku dost dobře nejde…
To vůbec nejde. Tím, že se strašně zlepšuje technika, tak se závod neustále zrychluje. Rok od roku je to rychlejší. Organizátoři si řeknou, že udělají těžkou terénní trať, jenže my ty kamiony máme taky dvakrát výkonnější, než byly kdysi. Právě z vyprávění Pepy Kaliny víme, že oni před lety museli nějaký úsek jet třeba padesátkou.
Jenže měli dvanáctitunové auto, čtyři sta koní, ten kamion špatně zatáčel. Kdybychom vzali ten starý kamion do dnešní doby, tak by se taky tak neletělo, protože nefungovalo pérování.
Já jsem s těmi starými tatrami jezdil někdy v devadesátém čtvrtém roce, a když to srovnám, tak se ta technika strašně změnila. Je to úplně nesrovnatelné. A tým Tatra Buggyra tomu dává obrovský kredit.
Když jste jel Dakar poprvé jako závodník, překvapila vás ta soutěž něčím?

No, to mě tedy překvapila. Už ve třetí etapě jsem byl ve špitále, odletěl jsem vrtulníkem. Takže překvapení tam určitě bylo. Nevěřil jsem tomu, že se k tomu vrátím. Ale po pěti měsících jsem se vrátil z nemocnice a šestý měsíc už jsem zase seděl v kamionu.
Takže to byla asi i vaše největší havárie…
Byla jedna z největších. Rozdrtil jsem si obratle, kolega navigátor totéž, měl to ještě trochu horší, ale letos jsme se zase potkali na Dakaru. Ta soutěž je taková výzva, že když si k tomu člověk jednou „čuchne", tak to chce pořád opakovat, dokud to jde.
Jak se skládá posádka na takovou náročnou soutěž?
My už máme stálou posádku. Ti lidi si musí sedět. Vybrat si k sobě posádku je ale dost těžké. Musejí si navzájem věřit.
Co jednotlivé kompetence? Střídáte se třeba za volantem, když jedete nějakou dlouhou etapu?
My to střídání neprovozujeme. Máme to rozdělené. Já řídím, pak je copilot, který hlídá motor, techniku auta, dofukování kol, vlastně všechno, co se na tom autě točí, teploty kapalin. U nás je to David Kilián. Já se maximálně soustředím na jízdu a budíky nesleduji.
No a navigátor, Renda Kilián, který čučí do papírů, hlídá, jestli jedeme dobrým směrem. Sleduje, jaká je kde zatáčka, nebo jaká by tam měla být, jaká je kde díra na cestě.
Dá se na Dakar vůbec natrénovat?
Na Dakar se natrénovat vůbec nedá. Fyzická příprava je jedna věc, já chodím plavat, jezdím na kole. Ale co se týká samotné jízdy, to nejde. Dakar je jedno velké překvapení, kdy nevíte, co vás za kterou zatáčkou čeká. Můžete se vyjezdit. Jezdíte malé závody, testování, máte to auto hodně v ruce. Čím více tím člověk jezdí, tím si na něj lépe zvykne, ví, co to udělá.
Ale letos, když jsme jeli v nadmořské výšce čtyři tisíce sedm set metrů, co to auto bude dělat, jak to pojede, to nikdy nevíte, to nenatrénujete. Jezdíme třeba ve Španělsku, tam jsou hodně podobné terény. Testuje se ve Francii. Ale Dakar je jenom jeden.
Během každé etapy je celá posádka víceméně odkázána sama na sebe. Co všechno vozíte s sebou pro případ, že by se něco stalo?
Vozíme základní věci, které si myslíme, že dokážeme opravit na cestě. Není toho zase tak moc. Vezeme náhradní turbo, náhradní kola, nějaké hadice, kusy elektriky. My jako posádka máme ještě výhodu v tom, že jsme tam tři mechanici a že si dokážeme spoustu věcí spravit. Takže dokud nám nevyleze ojnice z motoru, tak s tím vždycky nějak dojedeme.
V bivaku mezi etapami se auta spravují. Posádka jde spát, nebo „kmitá" společně s mechaniky?
Musíme si to auto zkontrolovat. Ale druhá část posádky jde dělat plán cesty na další den a do rána to musí být nachystané. Pilot si sedne s technickým manažerem, u nás je to David Vršecký, s ním probereme, co chceme na autě udělat. Kolem půlnoci jdu spát a v šest hodin ráno se vstává.
Kluci, spolujezdec a navigátor, dělají přípravu tratě třeba do dvou tří v noci a vstávají stejně. No a mechanici přijedou a jdou dělat auto. Až to mají, tak naskáčou do svého auta a jedou dál. Bez toho týmu, zázemí a mechaniků by se dneska Dakar vůbec nedal jet.
Kolik lidí tvoří váš tým na Dakaru?
Jedeme dvě auta, čtyři asistenční, dohromady asi pětatřicet lidí. Plus samozřejmě další, kteří se starají o média. Někteří jsou doma a zpracovávají to, takže celý tým je šedesát osob. Ale všichni musí držet pohromadě. Jakmile jeden vyčnívá a dělá problémy, tak to nabourává celý tým.
Co byste řekl, že jsou největší nástrahy na Dakaru? Co nejvíc likviduje auta?
Špatně napsaný roadbook. Pořád ho dělají lidi a tam dochází k největším chybám. Špatně zaznamenané díry na trati. Nebo co se stalo letos, bylo napsáno horizont pravá, a odbočovalo se doleva.
Tohle je ten lidský faktor, ale co se týká tratě a podnebí?
Letos to byla ta nadmořská výška a velká horka. To už začínala vařit i voda na pití. Když pijete horkou vodu, tak je vám z toho špatně. Tak nepijete a dochází k dehydrataci. A v těch velkých nadmořských výškách je řidší vzduch, takže kluci třeba dojeli etapu a hned museli ke zdravotní službě. Tam byli napíchnutí na dýchací přístroje. A v tomhle prostředí rychle docházejí síly, organismus je hodně vyčerpaný.
Vašim vrcholem v celkovém hodnocení bylo páté místo v roce 2013…
Vzpomínám na to jako na každý dobře zajetý výsledek. Každé takové umístění je parádní, páté místo bylo určitě úspěch. Ale my se chceme dostat na ty nejvyšší mety, ale jestli se tam dostaneme, to je otázka času a štěstí. Musí se totiž sejít spousta okolností, Dakar je dlouhý.
Každopádně auto patří do absolutní špičky…
Já jsem jel letos ještě se starým autem. Kolega jel v nové Tatře Phoenix, ta je o dvě generace výš, myslím, že je schopná bojovat se špičkou. A když jsme jim to letos ukázali se starým autem a phoenix dojel v první desítce, tak si myslím, že jsme schopní s Tatrami konkurenci válcovat.
Kdo je největší konkurence Tatrovky?
Říkalo se, že Kamaz, ale ten měl technické problémy. Iveco taky už jezdí nějakých třicet let. Starý De Rooy taky závodil, teď jede mladý. A už má taky deset, patnáct Dakarů za sebou. Potom musím zmínit MAN, ten je na špici, takže ty fabriky se snaží, aby ta jejich značka byla na Dakaru vidět.
Pro kaminony je Dakar taková formule 1 a reparát je možný vždycky jenom jednou za rok. Když se povyhrávají nějaké menší závody, dvoudenní třídenní soutěž, je to hezké, ale Dakar je unikát, je jen jeden.