1. Etapa Jeddah - Al Wajh Dakar 2020
• Publikováno 05.01.2020 • zhlédnuto 682x
1. den 05/01/2020
Jeddah > Al Wajh, SS: 319 km, 752 km včetně přejezdů
Úvodní fáze závodu Dakar 2020,
po oklepání se po problémech a nehodě Martina Kolomého jsem brzo večer zalehl, a to z důvodu, abych vytěsnil nepříjemné zážitky....
Přesto jsem měl problém usnout, zážitek z testování, kdy jsem zůstal hned napoprvé v poušti bez vody, čepky proti slunci, namazání UV faktorem 50... v mém stanu 1kk se mi hlavou honily různé myšlenky a přitom jsem po dlouhé době v ten den v 37 stupních naběhal 26 km, stejně nešlo usnout.
Dodnes se bavím při vzpomínce, jak mi Viktor Chytka z auta oznámil -> Kolomému nejde zatáhnout noha jdi k němu, pošleme tam asisťák, na můj dotaz -> kde stojí ?? .. jsem dostal úžasnou odpověď -> jdi po stopách :-D :-D a odjeli.... Já ucho koukl na zem a říkám si ... tvl, si ze mě dělá srandu ... ale úkol zněl jasně, a tak jsem šel dunka, nedunka a hledal Martina :-D a asi po 9 km našel, mezitím mě málem několikrát přejel náklaďák, motorka, kteří mě přes duny neviděli....oddechl jsem si, když jsem ho našel, ale bohužel :-D jemu se to podařilo opravit a neviděl jak se kněmu hrnu :-D a tak bouchl dveřmi a odjel... a já tam stál s pusou od ucha k uchu a říkal si, že tohle bude pane super 14 dní mimo kancelář.
Taky jsem se děsil, zda ráno stihnu sbalit stan, kam dát rakev na věci a... a aby mi Mára neujel, a tak si radši budíček posunul na 4:30, sraz byl na 5 u auta .....
A tak šup chrnět, brzo ráno vstávačka a start do 1 etapy…
Ač vstávám na závodech taky brzy, tak většinou na mě přijde řada třeba až okolo 11 hodinky. Tak tady se vstává třeba ve 4. Neva, těšil jsem se jak malej kluk. Start nejtěžšího terénního závodu na světě. Pořadatelé slibovali, že to bude návrat k africkému Dakaru, jak délkou etap, tak charakterem trasy. Co je nového? Ve 4 etapách dostanou posádky road booky těsně před závodem, auta, kamiony a buginy 15 min. před startem, motorkáři 25 min. A to z důvodu tzv. mapmanů, kteří si nechali zaplatit za to, že přes noc vytipují posádkám případné zkratky či nebezpečné úseky.
Po probuzení bylo jak jsem čekal, stan my udělal hned po ránu slušný nervy, jednou mě i sežral a vyplivl, vzpoměl jsem si na film Adéla ještě nevečeřela a najednou to šlo... Snídaně za pochodu a do auta abychom včas dojeli na zvolený bod cca 300 km od startu závodu... Při výjezdu z brány se mě několika násobný účastník Dakaru Marek Spáčíl zeptal, kam má jet ... doprava nebo doleva ??? mou odpověď jak to mám vědět Mára rychle sejmul -> naviguješ!!!, já smích a říkám Máro hele na to mám na firmě Sebika, Mára tak mu zavolej, nemáme čas a já nevím kam jet a auto je prázdné potřebujeme naftu a tu prodávají za městem :-D .... a tak se ze mě nedobrovolně stal navigátor. :-D ale musím říci, že za 3 dny jsme vždy vše našli, ale trápil jsem se. Druhý týden jsem to ale měl již plně pod kontrolou a pokud nebylo ohrožené naše poslání, tak jsem si směřoval auto kam jsem se chtěl podívat.
Dojeli jsme na naší první stanovenou kvótu a mohli jsme se tak vydat s Markem a Antonínem na obhlídku, přijíždějící motorky signalizovali že za cca 30-60 min.
Našli jsme super místo, kde můžeme čekat příjezdy v takovém jako by zvonu, v tomto místě museli zkrátka projet okolo nás, závodníky jsme měli na dosah a viděli i dlouhý příjezd a odjezd, sledovali motorkáře, 4 kolky a dívali se na to, kdo jak jede, řadí, jak volí stopu a funguje mu to, kdo jede na výsledek a kdo jen na účast... a těšil se na Martina Prokopa a auta, věděl jsem, že jak pojede Martin, tak máme svůj Press car závod a hned se přesouváme dalších 300 km na jiný bod a kamiony neuvidíme...
No a pak to přišlo, zaburácení pořádných motorů a již jsme koukali, jak se k nám řítí auta.... u prvních dvou jsem byl ještě mimo, neuměl jsem si to v hlavě porovnat, ale pak jsem si již vychutnával a porovnal jízdní styl elitních jezdců a chování vozidel... a začalo mi docházet, co je vlastně Dakar a co tyto závodníky žene vpřed.... omluva, ale do vyprávění ani psaní to nahrnout nejde to se opravdu musí zažít a vidět na vlastní bulvy.
Etapa se vyznačovala velkými šutráky, prachem a taky pískem ( i my jednou vykopávali auto). Závodníci v první etapě malinko bloudili a bylo dost defektů, vlastně na takto ryché etapě defekty rozdávali umístnění a pořadí po prvním dnu. Bylo hodně teplo a největší asi Romainu Dumasovi (vítězi Pikes Peaku a závodu LeMans ), kterému bohužel shořelo auto. Jako příznivec motorů a obsahů, nesnášející turba a již vůbec né elektro kokšoviny, jsem přemýšlel, zda ho ten nahoře v Saudské, kde nafta stojí na naše cca 3,20, nepotrestal za rouhání a koketování s elektro auty.
Sice jsem ráno trošku záviděl jiným novinářům, kteří vyspávali v bivaku a zadky mezi bivaky si vozili v obytkách a došli tak maximálně na start nebo jako někde jednou do terénu, kde to stejně proseděli v autě :-D, ale ty zážitky přez den mi to vše vynahradili.
Hned jsem pochopil, že tak, jak jsem si myslel, že budu denně psát krátké články a posílat fota a videa, to nepůjde. Musel jsem vše přehodnotit a dal přednost tomu to vše vidět, zažít, zaznamenet ve svých videích a fotkách, taky ale nohách a zádech, před virtuálním novinářem, (ono i zjištění o tom jak pracují, bylo pro mě na Dakaru jediné zklamání).
Je to něco neuvěřitelného si to zažít na vlastní kůži a vše vidět takhle z blízka, sledovat, jak vše funguje, jak fungují jednotlivá auta, piloti, navigátoři, jak se tváří a prožívají to třeba po dojezdu do neutralizace, kam se tým nedostane a je to jen na posádce vozu... jak fungují jednotlivé týmy... od managera přez švadlenu po kuchaře ... když se mi něco líbilo na trati, tak jsem se šel večer v bivaku podívat, jak to mají udělané a kde se dalo jsem strčil hlavu i do diferáku.
Dá se říci, že pro mě v organizaci a zázemím vyhrál MP Sports Martina Prokopa a pak Kamaz ... všude šikovný kluci a jak já jim říkal, byli jak kobilky, když se rozlezli po autě, tak byli všude, ale nikdo si vzájemně nepřekážel a přesně věděl co má na starosti a je jedno, zda to bylo ložisko v kole nebo v mezi čase udělat týmu kafe, vždy ale byli 100% přesný.
A pak mi zbylo již poslední ve 22:30 postavit stan, nejnutnější hygienu, poslat rychlé info domů na naší skupinu SVC Dakar 2020 pusu Lucince a ve 24:00 zavřít oči, spinkat a s myšlenkami, zda ten stan složím napoprvé nebo se budu trápit, zda stačí budík na 4:40 nebo zda si ho mohu dovolit dát na 4:58 :-D
Wmax.
Jeddah > Al Wajh, SS: 319 km, 752 km včetně přejezdů
Úvodní fáze závodu Dakar 2020,
po oklepání se po problémech a nehodě Martina Kolomého jsem brzo večer zalehl, a to z důvodu, abych vytěsnil nepříjemné zážitky....
Přesto jsem měl problém usnout, zážitek z testování, kdy jsem zůstal hned napoprvé v poušti bez vody, čepky proti slunci, namazání UV faktorem 50... v mém stanu 1kk se mi hlavou honily různé myšlenky a přitom jsem po dlouhé době v ten den v 37 stupních naběhal 26 km, stejně nešlo usnout.
Dodnes se bavím při vzpomínce, jak mi Viktor Chytka z auta oznámil -> Kolomému nejde zatáhnout noha jdi k němu, pošleme tam asisťák, na můj dotaz -> kde stojí ?? .. jsem dostal úžasnou odpověď -> jdi po stopách :-D :-D a odjeli.... Já ucho koukl na zem a říkám si ... tvl, si ze mě dělá srandu ... ale úkol zněl jasně, a tak jsem šel dunka, nedunka a hledal Martina :-D a asi po 9 km našel, mezitím mě málem několikrát přejel náklaďák, motorka, kteří mě přes duny neviděli....oddechl jsem si, když jsem ho našel, ale bohužel :-D jemu se to podařilo opravit a neviděl jak se kněmu hrnu :-D a tak bouchl dveřmi a odjel... a já tam stál s pusou od ucha k uchu a říkal si, že tohle bude pane super 14 dní mimo kancelář.
Taky jsem se děsil, zda ráno stihnu sbalit stan, kam dát rakev na věci a... a aby mi Mára neujel, a tak si radši budíček posunul na 4:30, sraz byl na 5 u auta .....
A tak šup chrnět, brzo ráno vstávačka a start do 1 etapy…
Ač vstávám na závodech taky brzy, tak většinou na mě přijde řada třeba až okolo 11 hodinky. Tak tady se vstává třeba ve 4. Neva, těšil jsem se jak malej kluk. Start nejtěžšího terénního závodu na světě. Pořadatelé slibovali, že to bude návrat k africkému Dakaru, jak délkou etap, tak charakterem trasy. Co je nového? Ve 4 etapách dostanou posádky road booky těsně před závodem, auta, kamiony a buginy 15 min. před startem, motorkáři 25 min. A to z důvodu tzv. mapmanů, kteří si nechali zaplatit za to, že přes noc vytipují posádkám případné zkratky či nebezpečné úseky.
Po probuzení bylo jak jsem čekal, stan my udělal hned po ránu slušný nervy, jednou mě i sežral a vyplivl, vzpoměl jsem si na film Adéla ještě nevečeřela a najednou to šlo... Snídaně za pochodu a do auta abychom včas dojeli na zvolený bod cca 300 km od startu závodu... Při výjezdu z brány se mě několika násobný účastník Dakaru Marek Spáčíl zeptal, kam má jet ... doprava nebo doleva ??? mou odpověď jak to mám vědět Mára rychle sejmul -> naviguješ!!!, já smích a říkám Máro hele na to mám na firmě Sebika, Mára tak mu zavolej, nemáme čas a já nevím kam jet a auto je prázdné potřebujeme naftu a tu prodávají za městem :-D .... a tak se ze mě nedobrovolně stal navigátor. :-D ale musím říci, že za 3 dny jsme vždy vše našli, ale trápil jsem se. Druhý týden jsem to ale měl již plně pod kontrolou a pokud nebylo ohrožené naše poslání, tak jsem si směřoval auto kam jsem se chtěl podívat.
Dojeli jsme na naší první stanovenou kvótu a mohli jsme se tak vydat s Markem a Antonínem na obhlídku, přijíždějící motorky signalizovali že za cca 30-60 min.
Našli jsme super místo, kde můžeme čekat příjezdy v takovém jako by zvonu, v tomto místě museli zkrátka projet okolo nás, závodníky jsme měli na dosah a viděli i dlouhý příjezd a odjezd, sledovali motorkáře, 4 kolky a dívali se na to, kdo jak jede, řadí, jak volí stopu a funguje mu to, kdo jede na výsledek a kdo jen na účast... a těšil se na Martina Prokopa a auta, věděl jsem, že jak pojede Martin, tak máme svůj Press car závod a hned se přesouváme dalších 300 km na jiný bod a kamiony neuvidíme...
No a pak to přišlo, zaburácení pořádných motorů a již jsme koukali, jak se k nám řítí auta.... u prvních dvou jsem byl ještě mimo, neuměl jsem si to v hlavě porovnat, ale pak jsem si již vychutnával a porovnal jízdní styl elitních jezdců a chování vozidel... a začalo mi docházet, co je vlastně Dakar a co tyto závodníky žene vpřed.... omluva, ale do vyprávění ani psaní to nahrnout nejde to se opravdu musí zažít a vidět na vlastní bulvy.
Etapa se vyznačovala velkými šutráky, prachem a taky pískem ( i my jednou vykopávali auto). Závodníci v první etapě malinko bloudili a bylo dost defektů, vlastně na takto ryché etapě defekty rozdávali umístnění a pořadí po prvním dnu. Bylo hodně teplo a největší asi Romainu Dumasovi (vítězi Pikes Peaku a závodu LeMans ), kterému bohužel shořelo auto. Jako příznivec motorů a obsahů, nesnášející turba a již vůbec né elektro kokšoviny, jsem přemýšlel, zda ho ten nahoře v Saudské, kde nafta stojí na naše cca 3,20, nepotrestal za rouhání a koketování s elektro auty.
Sice jsem ráno trošku záviděl jiným novinářům, kteří vyspávali v bivaku a zadky mezi bivaky si vozili v obytkách a došli tak maximálně na start nebo jako někde jednou do terénu, kde to stejně proseděli v autě :-D, ale ty zážitky přez den mi to vše vynahradili.
Hned jsem pochopil, že tak, jak jsem si myslel, že budu denně psát krátké články a posílat fota a videa, to nepůjde. Musel jsem vše přehodnotit a dal přednost tomu to vše vidět, zažít, zaznamenet ve svých videích a fotkách, taky ale nohách a zádech, před virtuálním novinářem, (ono i zjištění o tom jak pracují, bylo pro mě na Dakaru jediné zklamání).
Je to něco neuvěřitelného si to zažít na vlastní kůži a vše vidět takhle z blízka, sledovat, jak vše funguje, jak fungují jednotlivá auta, piloti, navigátoři, jak se tváří a prožívají to třeba po dojezdu do neutralizace, kam se tým nedostane a je to jen na posádce vozu... jak fungují jednotlivé týmy... od managera přez švadlenu po kuchaře ... když se mi něco líbilo na trati, tak jsem se šel večer v bivaku podívat, jak to mají udělané a kde se dalo jsem strčil hlavu i do diferáku.
Dá se říci, že pro mě v organizaci a zázemím vyhrál MP Sports Martina Prokopa a pak Kamaz ... všude šikovný kluci a jak já jim říkal, byli jak kobilky, když se rozlezli po autě, tak byli všude, ale nikdo si vzájemně nepřekážel a přesně věděl co má na starosti a je jedno, zda to bylo ložisko v kole nebo v mezi čase udělat týmu kafe, vždy ale byli 100% přesný.
A pak mi zbylo již poslední ve 22:30 postavit stan, nejnutnější hygienu, poslat rychlé info domů na naší skupinu SVC Dakar 2020 pusu Lucince a ve 24:00 zavřít oči, spinkat a s myšlenkami, zda ten stan složím napoprvé nebo se budu trápit, zda stačí budík na 4:40 nebo zda si ho mohu dovolit dát na 4:58 :-D
Wmax.
Fotogalerie
